Nejste si jisti, jak se chovat k novému přírůstku do rodiny, jaký čas věnovat jeho chování, kolik pozornosti mu věnovat, aby se nejednalo o přehánění a abyste své miminko nerozmazlili? A co dělat, když dítě pláče? Máte se řídit radami zkušených rodičů, odborníků nebo vše nechat na svém rodičovském instinktu? Je vůbec možné rozmazlit nejmenší miminka? Nenechte se příliš ovlivňovat starými metodami výchovy, některé názory z nich jsou stále rozšířené, i když jejich pravdivost nebyla prokázaná. Dítě si zaslouží vaši lásku a pozornost, nejen krásné dětské oblečení a hromady hraček.
Nejmenší miminka nerozmazlíte
Tradiční výchova říká, že příliš hýčkané miminko nebude samostatné a nedokáže vydržet chvíli o samotě, takže rodiče budou nuceni se mu neustále věnovat. To však není pravda. Odborníci tvrdí, že pokud miminko dostane tolik péče, kolik potřebuje, je spokojené a nevyžaduje si další péči navíc. Není tedy potřeba obávat se, že míra péče, lásky a mazlení může být přehnaná. I hodně chované a opečovávané děti se ve věku kolem jednoho roku stávají samostatnými, krátké odložení jim nevadí a jsou ochotné si bez rodičů hrát, zvláště pokud mají ke hře vhodné prostředí vybavené odpovídajícím dětským nábytkem.
Pláčem dítě vyjadřuje své potřeby
V minulosti se při výchově nejmenších prosazovalo pravidlo nechodit k dítěti pokaždé, když zapláče. Dítě si tak údajně vynucuje pozornost a je náročné. Pokud dítě necháte plakat, po nějaké době samo přestane. To je sice pravda, ale dítě, jehož potřeby byly často ignorovány, nemusí mít správně vybudované citové vazby, bude pasivnější a může se opožďovat ve vývoji. Pokud maličké pláče, je potřeba ověřit, co mu chybí, a to co nejrychleji, v pozdějším věku lze také odpoutat jeho pozornost k jiným věcem, třeba hračkám. Pokud je pláč opomíjen, nebude mít dítě pocit jistoty a opory a může být narušeno jeho sebevědomí.
Pláč pro vyjádření stresu
Miminko nelze podezírat z manipulace. Když má nějakou potřebu, pláče proto, aby tato potřeba byla uspokojena. Nemusí se vždy jednat jen o podání kojenecké láhve nebo přebalení. Není však úplně správné tyto potřeby předvídat, dítě by mělo mít možnost vyjádření toho, že něco potřebuje, učí se tak spojovat své jednání s reakcemi okolí. Pokud mají rodiče s dítětem vybudovanou silnou vazbu, projevuje se dítě nejdříve jemnějšími projevy a teprve poté, co mu není vyhověno, začne plakat. Miminka pláčou i proto, že se potřebují zbavit nashromážděného stresu, takže pozornost rodičů a chování nebo utěšování jsou v takovém případě na místě.
