Přiznám se, že pro mě byla nejdříve na prvním místě kariéra, chtěla jsem něčeho dosáhnout a toužila jsem po tom zkusit si život v zahraničí. Vztahy nebo zakládání rodiny, to nebylo na pořadu dne. Usadila jsem se mnohem později než mé kamarádky, ale zato jsem chtěla mít rodinu dokonalou, šťastnou a myslela jsem si, že spolu budeme navždy.
Jsem perfekcionistka, musím mít vše dokonalé a zakládám si i na tom, jak se prezentuji na veřejnosti. Když jsem přišla na nevěru svého muže, myslela jsem si, že nic horšího nás už nepotká. Dokud jsem nezjistila, s kým mě manžel podvádí.
Všechno muselo být podle plánu
Už od malička jsem si do deníčku psala seznam toho, co musím udělat, čeho jednou chci dosáhnout. Byla jsem ambiciózní, ráda a dobře jsem se učila, a možná i proto jsem neměla moc kamarádek, což mi nikdy nevadilo. Po svých dětech tohle chtít nebudu, i když i jako matka lpím na tom, aby naše dny měly řád, abych měla vše hotové včas, aby děti byly dokonale oblékané a slušně vychované.
Můj plán byl jasný – nejdříve vystuduji, potom budu cestovat, začnu žít v zahraničí, abych nabrala další zkušenosti, a pak založím rodinu. Do puntíku mi to vyšlo. Jen ten konec se vymyká tomu, co jsem si naplánovala. Myslela jsem si, že když rodinu založím, bude to tak napořád, že spolu budeme navždy a pojedeme dál podle plánu. To se ale nestalo.
Manžel mi říkal, že mu něco chybí, já ho neposlouchala
V sedmatřiceti letech jsem se vrátila z Austrálie, kde jsem žila a pracovala dvanáct let. Kromě rodiny jsem neměla doma nikoho, žádné kamarádky, ale rychle jsem se adaptovala, našla si práci, seznámila se a také se zamilovala. Do roka už jsem byla vdaná, narodily se nám dvě krásné děti, nejdříve syn a potom dcera. Opět to šlo podle toho, co jsem si vždy přála, ale asi jsem byla až moc zabraná do sebe a později do výchovy a péče o děti, že jsem na manžela příliš nehleděla.
Až teď mi dochází, co jsem všechno udělala špatně, přiznat jsem si to ale nejdříve nedokázala. Manžel mi pořád říkal, že mu náš život přijde až moc nalinkovaný, že mu něco chybí, já to ale záměrně moc neposlouchala. Vždyť jsme byli na první pohled přímo dokonalá rodina.
Co přišlo, to nechce slyšet žádná žena! (foto: depositphotos)
Milenka, nebo milenec?
Krátce po narození dcery, jsem měla poprvé pocit, že doma něco neklape. S manželem jsme sice nikdy nebyli moc na intimnosti. Což mi později i vyčetl s tím, že jsem si ho našla jen proto, abych mohla mít děti. Ale rozuměli jsme si jinak skvěle, měli jsme podobné zájmy, oba jsme pracovali v bance, takže i témata k hovoru jsme si vždy našli. Ale když se manžel začal zdržovat stále déle v práci, o víkendech mizel neznámo kam, došlo mi, že máme problém. Měli jsme ale doma dvě malé děti, nechtěla jsem po tom pátrat.
Manžel se však zanedlouho sám přiznal, že mě podvádí, protože mu chybí pohlazení, což mě donutilo přemýšlet o tom, jaká jsem a vlastně jsem to byla i ochotná přijmout. To jsem ale ještě nevěděla, že manžel nemá milenku, ale milence.
Noční můra každé ženy
Po pár dnech, když manžel byl dopoledne v práci a já doma s dětmi, zvonil někdo u dveří. Když jsem zahlédla cizí ženu, hned mě napadlo, že je to určitě ”ona”, manželova milenka. Omyl! Byla to manželka milence mého manžela. Přišla mi říct, co se opravdu děje, že od ní a jejich tří děti chce manžel odejít, protože se zamiloval do toho mého. Nevěřila jsem vlastním uším, tohle bylo jako ze špatné telenovely. Tohle si nechce vyslechnout žádná žena.
Nevěděla jsem, jak reagovat, co dělat, jak se chovat. Mlčky jsem poslouchala příběh té ženy, které se rozpadla rodina, aby mi řekla, že i ta má je v troskách. Nakonec jsme se domluvily, že budeme táhnout za jeden provaz a zkusíme to všechno ještě nějak zachránit.
I když se tato hořká pilulka těžko polyká, donutilo mě to přemýšlet i nad sebou samotnou. Naše děti to ještě nemohou pochopit, ale jednou to pochopí. Jak asi budou reagovat na to, že jejich otec odešel s jiným mužem?
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Jitka (38): Moje dcera chce být chlapcem. Mám ji podpořit, nebo zuřit?
Dejte si pauzu od rodičovství a udělejte si na sebe s partnerem čas
