Měli jste až doposud relativně bezproblémové dítě a nyní máte pocit, že se z vašeho dospívajícího potomka stal naprosto neznámý člověk s vlastnostmi a chováním, které jste u něj dříve nepozorovali? Připadá vám občas, že vás dítě nesnáší a že vše, co pro něj uděláte a co mu řeknete je špatně? A naopak – vy se domníváte, že dítě se chová zcela nemožně? Pak je více než pravděpodobné, že i k vám dorazila puberta. I když je to těžké, budete se muset ozbrojit trpělivostí, vstřícností a budete muset brát v úvahu názory svého potomka. I zde je však nutné postavit určité hranice.
Není už dítě, ale ani dospělý
I dospívající člověk si není sám sebou jistý, mění se jak jeho tělo, tak myšlení a změny jsou skutečně radikální, takže mladý člověk cítí nejistotu vůči okolí i sobě samému. Své pochybnosti dospívající často projevují chováním, se kterým nemusí být spokojeno ani okolí, ani rodiče. Nejčastějšími výraznými projevy jsou
- změna nebo ztráta zájmů
- náladovost
- uzavření do sebe
- zhoršení prospěchu
- méně přínosná zábava, experimenty
- výstřední oblečení, šperky a ozdoby
- kritika autorit
- přebírání názorů přátel
- a další
Všechny tyto projevy jsou přirozenou součástí procesu dospívání a hledání vlastní identity. Bývají často příčinou rodinných konfliktů, pubescent se snaží vymanit z vlivu rodičů a najít si vlastní cesty, což většina rodičů nepřijímá jako pozitivní jev.
Co na to rodiče
Toto období vývoje j i pro rodiče velice těžké – musejí být velmi trpěliví, tolerantní a sami dostatečně jistí. Doposud byli pro své dítě tím, kdo mu radil a kdo ho vedl, chránil a také rozhodoval za něj. Situace se však rychle mění a najednou chce být potomek samostatný a chce o všem, co se ho týká, rozhodovat sám. Chce mít takovou míru svobody, se kterou však rodiče nemohou souhlasit. Doposud používané metody nátlaku jsou najednou neúčinné. Přesto je vztah s rodiči pro dítě stále důležitý, s mnoha věcmi se rodiče musí smířit – ať se jedná o projevy chování, volbu oblečení nebo výměnu nábytku v dětském pokojíku.
Snaha porozumět je správnou cestou
Přizpůsobit se změnám musí i dospělí. K chování dospívajícího by rodiče měli přistupovat s nadhledem. Rodiče musí dětem zajistit bezpečné prostředí, útulný domov, na který byli zvyklí, a přitom jim ponechat pocit důstojnosti a samostatnosti. Utěšovat rodiče může to, že v podobných problémech se nachází většina rodičů, a jejich děti nakonec celý proces dospívání bez větších otřesů zvládnou a s rodiči mají i nadále dobré vztahy.