Ani v Evropě nejsou jedovatí hadi nijak výjimeční
Kontinentem hadům zaslíbeným je Austrálie, kde žije dokonce více jedovatých druhů než těch nejedovatých. A mezi nimi i ten nejjedovatější had na světě — jed nenápadného tajpana menšího (který přesto dorůstá délky téměř 2 metrů) je schopen takřka okamžitě ochromit nervovou soustavu a způsobit paralýzu i smrt. Spoustu jedovatých druhů skrývá ale i africká, asijská či jihoamerická příroda — třeba legendární kobry či mamby, které sice nemají tak silný jed, ale mají na svědomí větší množství smrtelných obětí.
S velmi jedovatými hady se ale můžeme setkat i v Evropě. Rozšířenou populaci jedovatých hadů najdeme zejména v jihoevropských zemích, například na Balkáně. Běžnými obyvateli volné přírody jsou jedovatí hadi například v Chorvatsku, kde žije i nejjedovatější evropský druh — zmije růžkatá.
Skutečnost, že hadi mohou představovat nemalé zdravotní riziko při cestách v zahraničí potvrzují i lékaři a jejich statistiky. Každoročně dochází v globálním měřítku k pěti milionům případů uštknutí jedovatými hady, jež až z 10 % končí trvalými následky nebo dokonce smrtí.
Zdravotní rizika a první pomoc při uštknutí hadem
Zdaleka ne všichni jedovatí hadi představují smrtelné nebezpečí — přesto však může i uštknutí méně jedovatým hadem způsobit řadu zdravotních komplikací. Dostavit se může anafylaktický šok, často dochází ke zvracení či průjmům.
Míra ohrožení lidského organismu ale závisí také na tom, zda je člověk zasažen jedním, nebo oběma hadími zuby, roli hraje rovněž zdravotní stav a věk postiženého. Stejně tak je důležité i to, na kterou část těla had zaútočí — výrazně nebezpečnější bývá například uštknutí v oblasti obličeje než třeba do dolní části nohou.
Ať už ale k uštknutí došlo v tuzemsku či v zahraničí a zasáhlo jakoukoli část těla, neotálejte s cestou k lékaři. Optimálním řešením v takových případech je vždy urychlené vyhledání lékařské pomoci — obvykle totiž není času nazbyt.
Před příjezdem záchranky či převozem do nemocnice můžete sami zkusit ránu sterilně ošetřit, ideálně nějakým dezinfekčním prostředkem. Vyvarujte se ale jakéhokoli nařezávání rány či laického vysávání jedu třeba ústy. Prospět naopak může zaškrcení části těla nad ránou směrem k srdci, je-li to možné.
Na většinu běžných hadích jedů, bohudík, existují protijedy, nicméně pro optimální lékařský zákrok je klíčová správná identifikace druhu hada, který na zraněného zaútočil. Domluva s lékaři v zahraničí ovšem v takovém případě nemusí být vždy úplně snadná.
Jazykovou bariéru vám ale mohou pomoci překonat třeba i asistenční služby v rámci vhodně sjednaného cestovního pojištění, které vám v komunikaci s lékaři v cizím jazyce usnadní například formou telefonického tlumočení. A vzhledem k tomu, že léčba následků takto specifického, nicméně ne zcela výjimečného zranění, si může následně vyžádat i delší hospitalizaci, může se cestovní pojištění hodit i k úhradě případných nákladů na rekonvalescenční pobyt v nemocnici.
