Rodiče si nevšimli klíčů v zámku. Byli natolik zabraní do rozhovoru, že ani nezpozorovali, že jejich debatě naslouchám. Z toho, co jsem slyšela, se mi udělalo zle. Jak mohli plánovat něco tak odporného?
Rodiče pro mě byli vzorem. Do této chvíle
Odjakživa jsem k rodičům vzhlížela. Obdivovala jsem jejich vztah a lásku, kterou si vyznávali i po letech. Táta byl v mých očích hrdina, máma zase ten nejlaskavější člověk na celém světě. Až do onoho okamžiku by mě nenapadlo, jak rychle u mě klesnou.
Dokud jsem nevyslechla jejich rozhovor, kterého jsem rozhodně neměla být svědkem, ani ve snu by mě nenapadlo, že by mohli být něčeho takového schopni.
Nemohla jsem tomu uvěřit!
V naší rodině se už nějakou dobu řešila babička. Po dědově smrti zůstala v jejich bytě sama. Je to dáma v letech, ale v mých očích stále dostatečně vitální a soběstačná. Na třípokojový byt sice byla sama, ale já chápala, že se ho nechce vzdát. Prožila tam prakticky celý život s dědou a odmítala se odstěhovat, protože ji k tomu místu pojilo až mnoho vzpomínek.
Měla jsem za to, že se babička v bytě nechá lidově řečeno dožít. Zkrátka že tam bude do chvíle, kdy se o sebe dokáže postarat. Rodiče ale měli jiné plány a já jejich slovům nemohla uvěřit.
Z jejich plánů se mi udělalo zle
Bavili se o tom, že babičku přesunou do domova. ‚‚Je to levnější a byt můžeme pronajmout,’’ slyšela jsem mámina slova, ze kterých se mi žaludek převrátil. Jak takhle mohla mluvit o své vlastní matce? Táta tomu jen přikyvoval. Dokonce už počítal, kolik by z toho mohlo kápnout peněz.
Babička už nebyla nejmladší, zdravíčko pokulhávalo, ale představa, že ji přemístí do domova, kde nikoho nezná, bez vzpomínek a možnosti se bránit, mi nedělala dobře. Musela jsem tomu zabránit.
S babičkou jsme je předběhly
Nikdy by mě nenapadlo, že bych se postavila proti rodičům. Lidem, kteří ze mě vychovali slušného člověka, a kterým za hodně vděčím. Ale babičku miluji a vím, že jsem udělala správnou věc. Ačkoli to znamenalo, že jsem rozzlobila ty, kteří mi dali život.
Narovinu jsem babičce řekla, co mají rodiče v plánu. Brečela a prosila mě, abych to nedovolila. Uznala, že na tak velký byt je sama a je zbytečné, aby v něm nadále žila. Sehnala jsem jí malou garsonku, shodou okolností jen pár minut od místa, kde bydlím. Její byt jsme pronajali, našla jsem milou rodinu. Když se o tom všem dozvěděli rodiče, ještě nikdy jsem je neviděla tak naštvané. Táta se vztekal, určitě si plánoval, co za peníze pořídí. Máma byla běsná, že jsme obě nevděčné. Já ale vím, že jsem se rozhodla správně.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Jak se dítě vyrovnává s rozvodem rodičů
Nevlastní děti nejsou problém. Jak se s nimi co nejlépe sžít?
