Lucie (28) je maminkou malého Jarouška, který nedávno oslavil už půl roku svého života. Ze svého potomka má mladá paní radost, kterou jí ale kazí chování jejího manžela. I když se oba na příchod společného dítěte těšili, má nyní Lucie pocit, že je to jen její syn. Manžel se chová, jako by ani ženatý nebyl.
Seznámení v práci
Se svým manželem Jaroslavem jsem se seznámila celkem obyčejně – v zaměstnání, kde jsme oba pracovali. On byl členem vedení a manažerem, já obyčejná účetní z finanční účtárny. Řeklo by se, že jsme se postavením k sobě moc nehodili. Zprvu jsem si to myslela i já. Ostatně jsem měla okolo sebe kolegyně, které si na Jaroslava brousily zuby. Já se držela stranou, i když připouštím, že se mi také líbil.
Není divu, že tomu tak bylo. Jaroslav byl svobodný a okouzlující muž, který sršel energií a také vtipem. Někdy přijel do práce na své motorce, to si pak mohly holky z účtárny vykoukat oči, když ho viděly v kožené kombinéze slézat ze stroje.
Když si mě vybral, byla jsem v sedmém nebi
Naše firma pravidelně pořádala teambuildingy. Ty jsem měla vždycky moc ráda, protože jsem na nich opravdu odpočinula. Nejlepší bylo, když jsme se účastnili laser game, to jsem si fakt užívala. Asi nejvíce ze všech kolegyň. A právě zde přeskočila ona pověstná jiskra. O Jaroslavovi se vědělo, že nepokazí žádnou legraci a že má velmi přátelské chování ke svým podřízeným. Sice byl přísným šéfem, ale na druhou stranu uměl i pochválit.
V laser aréně si mě Jaroslav nějak více všiml, asi proto, že mi hra dost šla na rozdíl od mých spoluhráček. Večer si pak ke mně sedl u stolu a dlouze se mě vyptával na různé věci. Zjistila jsem, že máme na ledacos podobný náhled. Pak mě pozval na kávu, ono to vlastně bylo naše první rande. A tím se začala psát historie našeho vztahu, který jsme za rok a půl zpečetili společným „ano“ na radnici a výměnou snubních prstenů.
Manželský život mi svědčil
Už před svatbou jsme s Jaroslavem bydleli v jeho luxusním bytě. Chodili jsme na večeře do drahých restaurací, navštěvovali kulturní akce, jezdili na hory i k moři. Bylo to moc fajn. Pořád jsme si měli co vyprávět a Jaroslav se stále choval jako princ z pohádky.
Po svatbě jsme se domluvili, že s pořízením prvního potomka nebudeme čekat a že na něm okamžitě zapracujeme. A bylo to moc příjemné. Ráda na to vzpomínám. Otěhotněla jsem poměrně brzy. Ale taky záhy jsem se dozvěděla, že mé těhotenství je rizikové a budu se muset šetřit. Zůstala jsem doma na nemocenské a co to šlo, věnovala se domácnosti.
Na výlet s kamarády
Jednou se mě Jaroslav zeptal, jestli by mi nevadilo, že by s kolegy z práce jel o víkendu na hory. Já jsem nikam nemohla a on chtěl ještě ten volný čas, co zbýval do narození našeho dítěte, nějak smysluplně využít.
Nebránila jsem mu. Však co, byl to jen jeden víkend, myslela jsem. Jenže to jsem se spletla. Těch víkendů, které Jaroslav strávil s kamarády, bylo nakonec více. Nebudu lhát, mrzelo mě to, ale brala jsem to tak, že po narození našeho potomka se všechno změní.
V porodnici sama jako kůl v plotě
Do porodnice mě musel zavézt můj otec, protože Jaroslav zrovna slézal skály s partou kamarádů. Ani u porodu nebyl, protože to nestihl. Malého Jarouška jsem přivedla na svět sama bez jeho přítomnosti na sále. Velký Jaroslav se pak moc omlouval.
A jako důkaz omluvy mi donesl do porodnice velký pugét červených růží, který mi ostatní maminky záviděly. Neměla jsem z něj moc radost. Ale malý Jaroušek mi všechno vynahradil. A také jsem se začala těšit na to, jak si nyní budeme užívat rodinného života.
Jako za svobodna
Jenže k tomu vůbec nedošlo. O Jarouška se stále starám sama. Manžel víkendy tráví ve společnosti kamarádů. Už stihl s nimi navštívit Glasgow, Londýn, Thajsko, Dubaj. Teď se chystá na výstup nějaké čtyřtisícovky v Alpách. Po práci doma sedne k televizi nebo k mobilu a k ničemu dalšímu se nemá.
Když mu říkám, proč není s námi doma, oponuje mi, že má na to právo. V práci se nadře, já jsem finančně zabezpečená a nestrádám. Navíc, co by dělal s malým Jarouškem? Stejně stále jen řve. A přebalovat ho nebaví. Neženil se proto, aby vyměňoval pokakané pleny.
Nevím, jak celou situaci řešit a jak přinutit manžela být více doma. Vypadá to, že jsou mu kamarádi přednější než rodina.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Kateřina (42): Můj manžel rozbil dvě rodiny, můžu za to já?
Nevěra nám zachránila vztah. Své milence akceptujeme a nemůžeme si to vynachválit
