Dvaadvacet let v jednom vztahu – prožili jsme spolu snad všechno, měli jsme se rádi, nesnášeli se, hádali se i milovali, až jsme se málem ocitli u rozvodového stání. Nakonec nás paradoxně spojila zase dohromady nevěra, uvědomili jsme si, že bez sebe nechceme žít.
Nikdy by mě nenapadlo, že tohle jednou přiznám, ale nevěra nám zachránila vztah a dnes jsme snad šťastnější než kdy dřív. I když naše okolí na to reaguje různě, my si to nemůžeme vynachválit.
Každý vztah občas projde krizí
Občas se říká, že nevěra může skutečně vztahu pomoci, já jsem tomu nikdy nevěřila. Myslela jsem si, že bych nikdy svému muži nevěru neodpustila, a nikdy by mě nenapadlo, že já bych mohla skončit v náruči jiného muže. Léta jsem byla ženou v domácnosti, starala jsem se o muže a naši dceru, prala jsem a uklízela, nikam jsem nechodila a mou největší vášní bylo vaření večeří a víkendové pletení pro známé a kamarádky.
Manžel nechtěl, abych chodila do práce, vydělával dost, a tak mu to přišlo zbytečné. Vždy věřil v to, že žena se má starat o domácnost a děti a muž má vydělávat peníze, aby žena mohla být mámou a matkou na plný úvazek. Dlouho jsem neprotestovala, ale i mně nakonec došlo, že mi to nestačí.
Tím začala naše první velká krize. Muž nechtěl, abych šla do práce, byť jen na brigádu. Jenže dcera rostla, odešla na internát a věnovala se svým koníčkům, kamarádům a škole. Mě nepotřebovala a vařit a prát jen pro manžela mi přestalo stačit. Když jsem si nakonec prosadila svou a brigádu si na pár hodin denně našla, bylo doma zle. Pak se problémy začaly kupit.
Všechno bylo špatně a nebyli jsme šťastní
Můj nástup do práce najednou změnil všechno, jako by do té doby byly všechny problémy zametené pod kobercem – a vmžiku se ten koberec odhrnul. Všechno bylo špatně, už jsme se jen hádali, vyčítali si každou maličkost. Myslím, že do té doby naše hádky byly nic proti tomu, co jsme měli doma poté, co jsem se rozhodla udělat něco jinak, než chtěl manžel. I dcera si toho začala všímat, doma byla napjatá atmosféra a ani párová terapie nepřinášela zlepšení.
Byly dny, kdy u nás doslova létalo nádobí, nadávali jsme si a byli na sebe zlí. Manžel byl vždy temperamentní, ale já jsem léta působila jako tichá a poslušná žena, žena v domácnosti, co nemá svůj názor a žádný osobní život kromě toho rodinného. Až se pak něco zlomilo, oba jsme si našli někoho jiného a začali po sobě zase toužit.
Můžeme si dělat, co chceme
Byli jsme jen malý kousek od sepisování rozvodových papírů. V té době jsem si v práci našla milence. Už toho na mě bylo moc a on mi nabídl svou vřelou náruč. Vzplanula jsem jako pochodeň, už jsem neměla co ztratit. On sám měl rodinu, šlo tedy opravdu jen o sex. Oba jsme potřebovali něco jiného. Jednou doma u večeře jsem sebrala odvahu a svému muži to přiznala. S ledovým klidem mi odpověděl, že je to v pořádku, že on mě už také podvedl.
O všem jsme si promluvili, o svých pocitech i o tom, jaké to bylo s někým jiným v posteli. Po dlouhé debatě jsme se odebrali do ložnice, kde jsme prožili sex, jaký jsme od narození dcery nezažili. Najednou nám došlo, že spolu chceme být, ale občas potřebujeme změnu. Navíc manžel přiznal, že po těch letech si mě začal tak nárokovat, až to nebylo zdravé. A teď?
Teď své milence akceptujeme, žijeme spolu, ale jsme v mnoha ohledech volní. Samozřejmě, že velká spousta lidí v okolí si toho všimla, někdo to nechápe, někdo rovnou odsuzuje, najdou se ale i ti, kteří se to snaží chápat. Hlavně je to náš život a my víme, že to přesně takto chceme.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Kateřina (42): Můj manžel rozbil dvě rodiny, můžu za to já?
Střídavá péče funguje jen za určitých podmínek
