Osahávání se je u dětí běžné

Možná vám to přijde zvláštní, ale onanování a masturbování u dětí je považováno za zcela normální. Takže pokud jste přistihli vaši ratolest s rukou v rozkroku a slastným úsměvem, nebo zrychleným dechem, nelekejte se. Bez ohledu na věk je to dle odborníků zdravé vyjádření sexuality dítěte.

Kdy děti začínají s onanováním

Je to různé, žádná věková hranice není. Někdy se setkáte s dvouletou holčičkou, která leží na svém oblíbeném medvídkovi a dělá známé pohyby, jindy přistihnete pětiletého chlapečka, jak se hraje s přirozením. Děti jednoduše zjistí, že je mačkání, tření a sahání si na intimních místa příjemné a jiné, než když si sahají na ostatní části těla.

Někdy děti můžou onanovat z nudy, nebo pokud prožívají těžké období a jsou ve stresu. Uklidňují a uvolňují se tím.

Jak se zachovat

Pokud přistihnete dítě při onanování, nekárejte ho, ani mu nenadávejte. Nedělá nic zlého. Nadávky a zákazy by naopak mohly způsobit odmítání svého těla, dítě by mohlo mít pocit selhání, stydět se za sebe a mohlo by si to nést až do dospělosti.

Vysvětlete mu, že pokud se chce hladit, může to dělat v soukromí, například ve svém pokojíku. Naopak na veřejnosti, ve školce, nebo škole je to nevhodné. Kdyby se to ale přesto stalo, dítě před cizími lidmi nekárejte, situaci neřešte, jen dítěti zastavte ruku a pohledem upozorněte, nebo u malých dětí převeďte pozornost jinam. Zabavte ho hračkou, ukažte mu jedoucí vlak. A až budete o samotě, připomeňte, na čem jste se domlouvali.

Není vhodné ani řešit onanování s někým jiným v přítomnosti dítěte, ani s kamarádkou či babičkou. Dítě uvádíte do trapné situace a opět můžete zanechat velký šrám na duši.

Pokud dítě používá k onanii nějakou hračku, třeba plyšáka, polštářek a jiné, upozorněte ho, aby nepoužívalo malé nebo ostré předměty. Zvláště u dívek hrozí poranění pochvy.

Kdy navštívit odborníka

Sahání na genitálie může naznačovat nemoc pohlavního nebo močového ústrojí. Pokud se dítě ošívají, škrábe se i přes oblečení, nebo je mu nepříjemné koupání, čůrání, navštivte odborníka.

Odborníka navštivte i v případě, že se vám něco nezdá v pořádku. I když je to klišé, jste to vy, kdo nejlépe zná vaše dítě a může vycítit, že něco není dobře. Dětský psycholog vám pak možná prozradí něco, co by vás ani nenapadlo. Třeba se dítě cítí samo, potřebuje víc objímání, chybí mu pocit bezpečí a jistoty.