Vzpomínáte, jak vám rodiče hubovali, když jste byli malí? Jak jste si říkali, že se takhle ke svým dětem nikdy nebudete chovat, že budete objektivní, spravedliví, tolerantní a vstřícní? Až po několika letech v realitě zjišťujeme, že to není tak jednoduché.
Slyšíme se, jak říkáme podobné slova. Léčíme si šrámy, které nevědomky udělali naši rodiče, nebo se snažíme děti skutečně vést dobře a jen používáme nástroje, které fungovaly a jsou lety prověřené? Považujeme se za dobře vychované a stejně dobře chceme vychovat naše potomky.
Křehkost dětské duše
V první řadě si musíte uvědomit, že dětem není vhodné často a přísně hubovat. Pokud to budete dělat, stane se to “obyčejem“ a nikdo se pak nepozastaví nad tím, že se zlobíte. Už z vašeho hlasu, z tónu, jakým mluvíte, by mělo být jasné, že něco není v pořádku. Neopakujte dokola požadavek, který po dítěti chcete. Řiďte se pravidlem dvakrát a dost. Ke třetímu už nedojde, protože po druhém neuposlechnutí přichází následek. Tím je odebrání hračky, odnesení dítěte na jiné místo, vypnutí televizoru atd.
Snažte se vše vyřešit klidně, sice rázně, ale bez velkého křiku. S emocemi často více pokazíte, než napravíte. Nikdy neříkejte dětem věty typu: „Jestli nepřestaneš, nebudu tě mít rád!“ Nebo:„Jestli nepřestaneš, odejdu, nebudu tě chtít, prodám tě, dám tě čertům…“ Velmi to zraňuje . Vžijte se do jejich role. Jsou malé, odkázané na vás a vy jim takhle nepřiměřeně nadáváte za nějakou banalitu.
Vysvětlovat, sdělovat pocity
Aby děti věděly, že vás zlobí, musíte jim to říct. Proč neříct, že jste unavený a vám vadí hlasitý křik. Řekněte, že jste celý den pracoval. Budete si s nimi hrát, ale také jim můžete místo toho přečíst pohádku. Děti často nedokážou vyhodnotit situaci, jako my dospělí, jsou na to ještě malé. Když jim sdělíme své pocity, může dojít k pochopení.
Když něco rozbijí, řekněte jim, že vás to zlobí. Budete to muset opravit a místo hraní se budete trávit čas v dílně. Nebo budete muset koupit nové světlo, místo toho, co rozbily a tak utratíte peníze, které jste mohli využít nějak lépe, společně, třeba v cukrárně.
Zlobení a naschvály, které nám někdy provádějí, bývají způsobeny nudou, nespokojeností, starostmi. Zjistěte, z jakého důvodu to dělají. Váš křik ani hubování by tady nepomohlo.
Když na hubování přece jen dojde, udělejte to hned po přečinu. Po chvíli zvláště malé dítě ztrácí souvislost. Nemá cenu zlobit se odpoledne nad věcí, kterou provedlo ráno. Taktéž je nevhodné vracet se opakovaně k věci, kterou jste již řešili. Nedovolte ostatním dětem, aby si přisazovaly a “pomáhaly“ vám. Svou přirozenou autoritou se nad „provinilce“ nepovyšujte. Dokonce je dobré si k němu dřepnout, aby viděl, že to myslíte dobře, že vám jde o společnou domluvu a následný smír.
