Než se vám narodí druhé, třetí či další dítě, pokaždé byste své již narozené děti měli obeznámit se situací a snažit se v nich probudit pozitivní vztah k sourozenci, který je zatím v bříšku. I přesto nikdy zcela nevymítíte sourozeneckou rivalitu.
Soupeři
Naše děti se berou, dá se říct, jako soupeři. Jeden soupeří s druhým a onen druhý to cítí obdobně. Kvůli novorozenému ztrácí ti starší své zajeté jistoty, už nemají rodiče tak moc pro sebe jako doposud, ať chtějí nebo ne, musí se nějakým způsobem přizpůsobit a omezit. Všichni členové rodiny musí najít svou novou, pevnou pozici, ve které se budou cítit dobře, jistě a bezpečně.
Teritoria
Časem, jak děti rostou, začnou vznikat hádky a tahanice o hračky, o místo, o zábavu. Každé dítě by mělo mít vyhrazeno své místo, teritorium, do kterého mu to druhé nebude vstupovat, pokud to první nebude chtít. Našim úkolem je to zabezpečit, a pokud dojde k narušení prostoru, narušitele musíme odnést. To stejné platí s hračkami. Děti mají mít společné hračky a díky nim se učit vzájemné domluvě, vyjednávání, kompromisům. Stejně tak ale mají mít hračky, které jsou jen jejich a sourozenci si je můžou půjčovat jen s jejich svolením. A my, rodiče, to opět musíme zajistit.
Je to velmi často boj a nervové vypětí, vysvětlovat dětem čí, co je a proč to tak je. Když ale vytrváme, získají naše ratolesti jistotu ve svou pozici v rodině a zároveň se učí kompromisům.
Nezasahujte, pokud to není nutné
Mnohokrát za den přijdou děti s žádostí: „Tatí, on mi to zase sebral a nechce vrátit“. U hádek zasahujte jen tehdy, pokud jde o neshodu miminka, kterému ještě nic moc nevysvětlíte, s větším dítkem. Pokud se hádají větší sourozenci, nezjišťujte, co se zase stalo. Nedělali byste celý den nic jiného. Nechte děti vyřešit si problém samotné.
Můžete se řídit zásadou, že dokud nepoteče krev, nic řešit nebudete. Samozřejmě je to bráno s nadsázkou, ale snažte se řešit skutečně minimum konfliktů, zvláště když nevíte, jak to skutečně bylo.
