Katka (36): Moc jsem toužila po dítěti a obelhala přítele. Opustil mě a pak litoval. Já už ale žiju jinak

od Michaela Romanová
0 komentář
po dítěti

Asi jako většině žen, i mně začaly tikat biologické hodiny krátce po třicítce, jenže mou touhu po dítěti přítel nesdílel. Necítil se být připravený, dítě nechtěl, a k tomuto tématu se stavěl dost negativně. I přesto, že jsem si uvědomovala, co všechno riskuji, vysadila jsem bez jeho vědomí antikoncepci a otěhotněla. Sled následných událostí mě hodně překvapil, i příteli totiž nakonec došlo, že chce být rodičem. Jenže v té době jsem už žila bez něj a byla šťastná.

Dítě do tohoto světa nechtěl přivést, pro mě to byly výmluvy

S přítelem jsem žila téměř deset let, seznámili jsme se ještě na vysoké škole, začali jsme spolu bydlet a po studiích jsme hodně cestovali. Pak jsme se konečně usadili, našli si oba dobrou práci, žili jsme si vlastně skvěle. Jenže jakmile jsem oslavila třicáté narozeniny, měla jsem pocit, že mi v našem dokonalém životě něco chybí.

Zatoužila jsem po dítěti, téměř všechny mé kamarádky už děti měly nebo byly těhotné a já jsem jim začala závidět. Každý den jsem koukala na ženy v okolí, co tlačí kočárek, a představovala jsem si, jaké by to bylo, kdybych s kočárkem mohla chodit také. Samozřejmě jsem tohle téma nadhodila i doma. Asi mě nezaskočilo, že přítel nebyl mým nápadem pořídit si miminko nadšený, ale věřila jsem tomu, že jej přesvědčím.

Trvalo to dva roky a neustále jsem poslouchala, jak nechce přivést dítě do tohoto světa, řeči o tom, jak je nám takhle krásně, mě štvaly. Mně už krásně nebylo jen ve dvou, chtěla jsem pokročit dál a v koutku duše jsem věděla, že se přítel spíše vymlouvá, dítě prostě nechtěl.

Šlo to rychleji, než jsem čekala

I když mě kamarádky varovaly, abych to nedělala, tajně jsem vysadila antikoncepci a příteli nic neřekla. Vlastně jsem se nechala oplodnit, aniž by o tom věděl. Po vysazení prášků to netrvalo dlouho – a já otěhotněla. Bylo to ještě rychlejší, než jsem čekala, vlastně jsem nejprve chtěla zkusit, jak na to mé tělo bude reagovat. A povedlo se.

Úplně jsem tím sice zradila přítelovu důvěru, ale bylo mi to jedno. Chtěla jsem dítě, a tak jsem si za tím šla. Věděla jsem, co může následovat, byla jsem připravená stát se svobodnou matkou, pokud by mě opustil. I když jsem doufala, že to nakonec přijme.

Nepřijal to a já začala novou životní etapu

Přítel to ale samozřejmě nepřijal, dokonce po mně chtěl, abych šla na potrat. Skoro ve třiatřiceti letech to ale pro mě bylo nemyslitelné, slova o potratu mě navíc totálně rozčílila a s přítelem jsme se okamžitě rozešli. Dokonce si přál, abych jej ani neuváděla jako otce, což jsem se rozhodla respektovat. Byla jsem těhotná, těšila jsem se na miminko, z rozchodu jsem se nehroutila, a to jsem ani netušila, co krásného na mě ještě čeká.

Náhodou jsem se seznámila s pohledným a velmi milým mužem, který spolupracoval s mojí kamarádkou na jednom projektu. Padli jsme si do oka a párkrát jsme si vyšli. Věděl, že jsem těhotná a také věděl, jak na tom jsem, že jsem úplně sama. Pomáhal mi hlavně psychicky, občas mi pomohl v novém bytě s nábytkem a krátce před porodem mi nabídl, že bude otcem mého dítěte on, když ten biologický nejeví zájem. Souhlasila jsem a ještě, než jsem porodila, jsme se vzali a sestěhovali. Vlastně jsem začala žít úplně jinak a nikdy jsem se necítila lépe.

Teď by chtěl být tátou, ale je pozdě

Najednou jsem měla všechno, co jsem chtěla. Bezva muže, krásný byt a zdravé miminko. Konečně jsem byla šťastná, jenže život nikdy není krásný a bezchybný dlouho. Biologický otec dítěte, můj bývalý přítel, ten, který mě hnal na potrat, si nakonec uvědomil, co všechno ztratil a přišel mě požádat o to, aby se mohl podílet na výchově svého dítěte.

Myslím, že mu bylo jasné, že od svého muže neodejdu, že všechno vrátit zpět nemůžeme, ale chtěl zachránit alespoň něco. Teď je mi smutno, nevím, jak situaci řešit, i když vím, že nemůžu bránit styku svého dítěte se skutečným otcem. Nakonec by to mohlo skončit u soudu a to nedopustím.

Zatím fungujeme jako přátelé, stýkáme se v rámci možností, ale nevím, co budeme dělat dál, až syn začne myslet a všechno naplno vnímat. Každopádně nelituji a vím, že mám oporu, svého muže, který nás oba podrží.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

Proč je 12. týden těhotenství je klíčový a co se v něm odehrává?

Plánujete rodinu? Odkryjte, jaký bude otec podle znamení zvěrokruhu

Mohlo by se vám také líbit: