Vzhled byl pro mě při výběru partnera odjakživa prioritou. Už na škole se o mě zajímalo hned několik vrstevníků, já ale byla oproti spolužačkám mnohem náročnější. Spolužák, co byl samý pupínek a místo pořádných vousů měl na bradě jen pár chabých chloupků, u mě neměl sebemenší šanci. Na nárocích jsem neslevila ani v dospělosti.
Zabodovat u mě dokázal jen málokdo
Ačkoli jsem neměla nouzi o ctitele, vybírala jsem si. Bohužel během dospívání nebylo z čeho, kluci v mém věku nestáli za nic. Zatímco moje spolužačky vesele randily s kluky ze školy, já pokukovala po starších a vyspělejších mužích. Zaujmout mě ale dokázal jen ten, kdo o sebe pečoval.
Dokonale upravené vousy, sladěný outfit, omamná vůně. Stavěla jsem vzhled na první místo a vždycky tak po svém boku měla skutečného fešáka. Kamarádky mi záviděly, ony se tahaly s průměrem.
Chtěla jsem být dokonalá
Pokud šlo o vizáž, kladla jsem vysoké nároky nejen na své partnery, ale i sama na sebe. Chtěla jsem být dokonalá. Když jsem chtěla jen to nejlepší, musela jsem na to patřičně vypadat. Značkové hadříky, perfektní make-up, dokonalé vlasy. Dávala jsem si záležet, abych vždycky vynikala.
Sebevědomí mi nechybělo. Často jsem byla terčem poznámek, že jsem příliš pyšná a moc si o sobě myslím. Byla to pravda? Asi ano. Ale mohla jsem si to dovolit.
Nemohla jsem se na sebe podívat
Na ten den si pamatuji živě. Jela jsem na kole, najednou mi do cesty vběhl pes a já to strhla k zemi. Upadla jsem na asfalt a sedřela si celou polovinu těla. Obličej, ruce, bok i nohy. Jedna starší paní, která situaci přihlížela, mi pomohla na nohy a zavolala sanitku.
V nemocnici mi rány vyčistili, ošetřili a nechali si mě tam přes noc kvůli podezření na otřes mozku. Když jsem se na pokoji poprvé podívala do zrcadla, chtělo se mi brečet. Nejhůře to odnesl obličej, můj dokonalý obličej, na jehož vzhledu jsem si tolik zakládala. Bylo mi ze mě zle.
Jizvy zůstaly, nejen na těle
Doufala jsem, že na mě pád na kole nezanechá následky. Spletla jsem se. Zůstaly mi šeredné jizvy, nejen na těle, ale i na duši. Najednou jsem chodila s odřenou tváří, schovávala jsem se před pohledy druhých. I v době, kdy to nejhorší bylo za mnou, na mém obličeji byly vidět stopy po oné nehodě.
Už jsem ani zdaleka nebyla dokonalá. Od puberty jsem žila jen pro svůj vzhled. Teď jsem měla pocit, že už si o mě nikdo neopře ani kolo.
Přehodnotila jsem priority
Za své jizvy jsem se styděla a dlouho se vyhýbala lidem. Nechodila jsem lovit chlapy do baru, styděla jsem se. Pak jsem potkala Milana. Bylo marné snažit se před ním schovat jizvy v obličeji. Milan byl perfektní, jak bych u něho mohla obstát? Přesvědčil mě, že navzdory jizvám v obličeji, které si ponesu po celý život, mám mnohem důležitější přednosti.
Díky němu jsem přehodnotila priority. Už dávno vzhled nestavím na první místo. Milan miluje moje nedokonalosti a díky němu jsem se je naučila milovat i já. Když se vidím v zrcadle a vidím jizvy na půlce obličeje, už se za ně nestydím. Milan mi už dva roky dokazuje, že mě miluje i s nimi.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Zajistěte ženě občas oddech, bude nadšená
Zdraví a klid na cestách: Co si zařídit a co sbalit, aby nás na dovolené nic nepřekvapilo
