Patříte-li mezi rodiče, kteří si můžou „vydechnout“ až kolem 22. hodiny a klidně i později, nemáte v podstatě žádné volno, žádný čas na sebe a na utužování vztahu. Je přitom důležité, abychom měli večery sami pro sebe, s výjimkou, pokud jsou děti nemocné, kdy jdou stranou veškeré zažité rituály…
Naučte své děti chodit spát tak, jak mají, tady ty nejmenší kolem půl sedmé – půl osmé, větší kolem osmé hodiny a večery věnujte sobě, relaxaci a tomu, čemu chcete.
Ukládání do postýlky
Některé děti se tváří, že jsou pořád aktivní, nejeví známky ospalosti a rodiče získají dojem, že kolem sedmé – osmé hodiny večerní neusnou. A tak je dají do postýlky až kolem desáté hodiny, kdy jsou děti skutečně unavené a po celém dni dá se říct “padnou“. Pokud byste ale pevně trvali na svém, dítě uložili v době, kdy je to správné a ono by vědělo, že to tak je a je to konečné, byl by s ponocováním konec.
Odhodlejte se a buďte pevní
I když se tváříme, že jsme rozhodní a tvrdí, děti jsou těmi, kdo nás zaručeně dokáží vykolejit. Stačí pár scén, ukázek hysterických „záchvatů“ a rodiče si myslí, že děťátko nemůže usnout, je na něj brzy a pokračují v péči o dítě, jakoby byl den. Hrají se, dovádí, dítě zapojují do dění a čekají, až se dítě unaví. To pak usíná pozdě a ráno zase dlouho spí, dohání, co večer “zanedbalo“.
Tímto stylem to může jít až do věku, kdy dítě začne chodit do školy. Až tam nebude moct ráno vstávat v osm a později a najednou jsou rodiče i dítě situací přinuceni, chodit do postýlky dřív. Nečekejte na dobu školní docházky, udělejte to hned. Sami sebe utvrďte v tom, že dítě v přiměřenou dobu uložíte a udělejte to. Vaše odhodlání však musí být pevné a dítě musí vaše přesvědčení cítit.
Naučte dítě usínat samo
Když dítě uložíte do postýlky, dovede udělat velkou scénu. Rodiče ho zvednou, ponosí, vrátí zpět do postýlky a celé se to opakuje nesčetněkrát.
Správný postup je jiný. Děťátko uložte, mile, ale pevně mu řekněte, že je čas jít spát, protože spí všechny děti i zvířátka, čímž ho inspirujete. Nemyslete si, že malé dítě nerozumí, co mu říkáte! Zazpívejte, pohlaďte – udělejte vaše rituály, popřejte dobrou noc a odejděte.
Když dítě pláče, vraťte se, pokud dítě vstalo, položte ho, pohlaďte a odejděte. Tohle opakujte stále dokola s tím, že budete dobu vracení se k dítěti prodlužovat. Poprvé se vraťte hned, podruhé po půl minutě, potřetí po 40ti vteřinách… dobu prodlužujte, ale nenechte dítě plakat. Tak ho ujistíte, že jste nablízku, ale je čas spát a nic jiného už se dělat nebude. Hlavně ho nevytahujte z postýlky, zdlouhavě ho neutěšujte, tím jen situaci ztížíte.
Stojí to spoustu úsilí a odhodlání, ale pokud najdete tu sílu a ukážete dítěti své pevné rozhodnutí, za pár večerů bude krásně usínat v době, kdy má.
