Pandemie koronaviru nás sužuje již příliš dlouho. A i když se situace lepší a konečně můžeme dělat alespoň částečně to, co jsme byli zvyklí, doba, kdy to tak nebylo a vlastně všechno se pro nás uzavřelo, bylo opravdu dlouhá. Zejména děti trpěly opravdu hodně. Zavřené školy, distanční výuka, uzavřené tělocvičny a zakázané kroužky, žádní kamarádi a žádné aktivity. Děti seděly celé dny u počítače nebo před televizí, nevídaly své kamarády, nemohly sportovat a bavit se. Chyběl jim kontakt a pohyb. To se na nich skutečně podepsalo a může trvat dlouho, než se zase jejich životy vrátí do normálu.
Elektronika namísto přátel
Děti vytržené ze svého kolektivu to opravdu neměly snadné. Vlastně se jejich svět obrátil vzhůru nohama a místo kamarádů tak mohly vídat jen monitory počítačů a obrazovky televizorů. Na velkém procentu dětí se to nějak podepsalo. A je to logické. Děti se více uzavřely do sebe, přestaly mít zájem o pohyb, a vlastně před televizí a u počítačů začaly tloustnout a staly se pasivními. Během pandemie nám tak přibylo nejen obézních dětí, ale i dětí, které musí navštěvovat dětského psychologa.
Nejde jen o lenost, stoupla rovněž vlna agrese mezi dětmi a zmíněná pasivita. Naštěstí už tohle všechno snad máme za sebou. Alespoň částečně. Restrikce se již před létem rozvolnily a děti mohly alespoň během prázdnin zase vyrazit za kamarády. A i když už se zase do škol chodí, bude trvat ještě nějakou dobu, než se některé děti zase vrátí do svých normálních životů, tedy k životům před pandemií.
To tu ještě nebylo
Jen my dospělí jsme měli co dělat, abychom celou situaci kolem pandemie ustáli. No a ne každému se to povedlo. Celkově stoupá počet lidí, kteří musejí navštěvovat psychologa. Stejně tak, jako nám se změnil život, změnil se i našim dětem. Ty jsou ale obecně více citlivé a každou změnu vnímají a prožívají hůře.
Psychická, ale fyzická kondice se dostala do ohrožení. Dítě, které bylo zvyklé chodit do školy a po škole navštěvovat kroužky, najednou o všechno přišlo. Ráno se stačilo ještě v pyžamu přihlásit na distanční výuku, a po ní přišla na řadu televize. Není tedy divu, že děti ztratily většinou zájem o pohyb i po pandemii.
Pomáhali rodiče?
Navíc je dokázáno, že děti potřebují trávit čas v kolektivu stejně starých dětí. Mezi vrstevníky se vytváří vztah, který je velmi důležitý pro jejich budoucí vývoj, ale i tohle bylo najednou nemožné. No a i když se rodiče jistě snažili děti nějak zabavit či motivovat alespoň k procházce na čerstvém vzduchu, kdo z nich to stihl během týdne? Pracovat se muselo, přesto že děti zůstaly doma. Všechny případné pohybové aktivity se tak odsunuly pouze na víkend, což nebylo dostačující. A jaký je výsledek?
Děti tloustly a ztratily zájem
Podle průzkumů nakonec vyšlo najevo, že až celá třetina školáků, přestala s pohybovými aktivitami úplně. No a k tomu ještě můžeme připočíst to, že ani co se týče stravování to nebyla žádná sláva. Děti mají ve školních zařízeních pravidelnou stravu, v jídelnách se navíc vaří i poměrně vyvážené a zdravé jídlo.
Ale doma? Děti se nudily, více jedly, neměly žádné pravidelné hodiny tělocviku, ani mimoškolních aktivit. Už před pandemií se Česká republika mohla chlubit ne příliš optimistickými statistikami, obézních dětí je u nás totiž poměrně dost a číslo roste každým rokem. Pandemie jej samozřejmě ještě více vyzdvihla.
Ke všemu ne každé dítě se po pandemii vrhlo zase s nadšením do toho, co před tím dělat nemohlo. Přitom pravidelný pohyb je pro děti nepostradatelný. Nyní to vypadá, že je celý svět z nejhoršího venku, i když se zpátky do normálu budeme vracet pomalu. Snad i děti zase najdou chuť sportovat a rozhýbou se.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Jaké vybavení zvolit na výlet s dětmi
Se zdravými snídaněmi nikdy nezačnete brzy
